Zvěř v naší honitbě z pohledu historie
V 80. letech minulého století žilo v honitbě velké množství drobné a srnčí zvěře. Roční odstřel bažantů se pohyboval okolo 300 kusů, zajíců přibližně 400 kusů. Srnčí zvěř se lovila v počtu kolem 40 kusů za rok. Zlom ve stavech drobné i srnčí nastal po extrémním teplotním výkyvu v noci z 31. 12. 1978 na 1. 1. 1979. Starší ústečtí myslivci si jistě vzpomenou na prudkou změnu teploty (rozdíl až 32 °C) a namrzající led, při kterém zvěř prochladla a ve velkém uhynula. Po tomto datu se stavy drobné zvěře na původní počty již nikdy nedostaly.
Bažantí i zaječí zvěř byla postupně nahrazována zvěří černou, která nacházela v naší honitbě výborné podmínky. V honitbě se intenzivně zemědělsky hospodařilo, obdělaná pole se střídala s malými lesíky i většími lesními komplexy. Divočákům vyhovovaly též příkré stráně porostlé lesy s keřovým podrostem, kde našli klid a kryt. Přestože se černá zvěř v honitbě MS Diana lovila vždy velmi intenzivně, její stavy se postupně zvyšovaly až k rekordnímu úlovku 289 kusů v r. 2007.
Po r. 1989 došlo v honitbě postupně k útlumu zemědělské činnosti až k současnému stavu, kdy jsou téměř všechny zemědělské pozemky zatravněny a sekají se na seno nebo slouží k pastvě dobytka. Přes útlum intenzívní zemědělské činnosti mají stavy černé zvěře nadále stoupající tendenci, což je způsobeno dostupností přirozené potravy (žaludy a bukvice), mírnými zimami a hlavně příznivými teplotami při jarním metání selat. Zanedbatelné není též pravidelné doplňování potravy na vnadištích. Nelze však hovořit o krmení černé zvěře. Máme vyzkoušeno, že tlupa černé zvěře čítající 10–20 kusů dokáže spotřebovat neuvěřitelné množství předloženého krmiva.
Bezesporu došlo k narušení věkové struktury černé zvěře a tím ke snížení věkové hranice plodnosti bachyní. Výjimkou nejsou případy, kdy bachyňky, které metají selata, ještě samy spadají do kategorie selat. Hmotnost těchto bachyněk je 30–40 kg. Selata jsou metána v průběhu celého roku, markazíny lze pozorovat i v zimních měsících.
K rozvoji stavů černé zvěře přispívá i její schopnost migrovat za potravou. Divočáci z naší honitby částečně odcházejí v době zrání obilí do oblastí, kde se pěstují obiloviny a k nám se vracejí před zimou – v době opadu žaludů. V naší honitbě, která má značný výškový rozdíl, je největší migrace patrná v zimních měsících, kdy ji ovlivňuje sněhová pokrývka. Když leží v nedalekých Krušných horách